
Lovecké právo rozděluje zvěř v Německu mimo jiné na vysokou a drobnou zvěř. Tyto pojmy mají historický původ. Vysoká zvěř zahrnuje jednotlivé druhy zvěře, jejichž lov byl obzvlášť ceněný, a proto byl vyhrazen vysoké šlechtě (vysoký lov). Lov drobné zvěře naopak mohli provozovat i příslušníci jiných stavů (nižší šlechta, zámožní měšťané apod.).
Mezi vysokou zvěř dnes patří veškerá spárkatá zvěř s výjimkou srnčí zvěře. Dále sem patří tetřev hlušec, orel skalní a orel mořský. Veškerá ostatní zvěř patří mezi drobnou zvěř.