
Lovecké právo rozděluje zvěř v Německu mimo jiné na vysokou a nízkou zvěř. Tyto pojmy mají historický původ. Pod vysokou zvěří se skrývají jednotlivé druhy zvěře, jejichž lov byl obzvlášť ceněný, a proto byl vyhrazen vysoké šlechtě (vysoký lov). Lov nízké zvěře naopak mohli provozovat i příslušníci jiných stavů (nižší šlechta, zámožní měšťané apod.).
K vysoké zvěři dnes patří veškerá spárkatá zvěř s výjimkou srnčí zvěře. Dále k ní patří tetřev hlušec, orel skalní a orel mořský. Veškerá ostatní zvěř patří k nízké zvěři.