
V evropské legislativě sílí snahy o omezení používání střeliva s obsahem olova nejen při lovu, ale také ve sportovní střelbě. Tento vývoj by mohl mít významný dopad na komunitu sportovních střelců.
Olovo je známé svou vysokou hustotou. Aby bylo možné vyrobit střely bez olova o stejné hmotnosti, musí mít z jiných materiálů větší objem. Protože průměr střel určuje ráže, nevyhnutelně to vede k delším střelám. Výrobci tak stojí před výzvou dodržet rozměry ráže, nebo musí větší střelu usadit hlouběji do nábojnice, čímž se zmenší prostor pro prachovou náplň. Menší prachová náplň může při výstřelu způsobit kritický přetlak.
Delší střely jsou navíc kvůli většímu pákovému účinku náchylnější k nestabilitě během letu. Aby se zabránilo jejich vychylování a byla zachována přesnost, je potřeba rychlejší stoupání drážek. Hrozí tedy, že stávající zbraně budou s těmito delšími střelami méně přesné.
Alternativní materiály jsou navíc zpravidla tvrdší než olovo, což může vést k většímu opotřebení hlavně. To je další faktor, který může ovlivnit životnost zbraní a náklady na jejich údržbu.
Nelze podceňovat ani otázku nákladů. Bezolovnaté střelivo bývá výrazně dražší než běžné střelivo s olověnými střelami. Pro myslivce, kteří během sezóny spotřebují jen jednu nebo dvě krabičky střeliva, může být toto zdražení ještě únosné. Sportovní střelci však během sezóny často vystřílejí tisíce nábojů, takže zákaz olova by jim mohl výdaje dramaticky zvýšit. V některých případech by tyto vyšší náklady mohly dokonce ohrozit jejich možnost věnovat se sportovní střelbě.
Chystaná regulace tak představuje pro komunitu sportovních střelců významnou výzvu. Bude nutné přizpůsobit se novým materiálům i technologiím a zároveň zvládnout finanční zátěž.