Plynový samonabíjecí systém

Plynové samonabíjecí zbraně jsou plně a poloautomatické střelné zbraně, u kterých se k přebíjení využívá tlak plynů vznikajících při zážehu a hoření prachové náplně. Jsou opakem zbraní využívajících zpětný ráz. U zbraní využívajících zpětný ráz se energie zpětného rázu používá k urychlení závěru dozadu a jeho otevření v zadní poloze, což v konečné poloze způsobí vyhození prázdné nábojnice z nábojové komory. Plyny unikají ústím hlavně a otevřeným závěrem, načež pružina urychlí závěr zpět dopředu. Při zavírání se do nábojové komory zasune nový náboj a zbraň je znovu připravena ke střelbě. 

U plynových samonabíjecích zbraní se však část prachových plynů odvádí k přebití závěru, a to otvorem ve stěně hlavně. Energie těchto odvedených plynů se využívá k odemčení a otevření závěru pušky. Výhodou plynových samonabíjecích zbraní je, že lze závěr bezpečně a konstrukčně jednoduše udržet uzamčený, dokud tlak plynů v hlavni neklesne pod kritickou hodnotu, protože plyny aktivují samonabíjecí mechanismus až poté, co střela projde plynovým kanálkem. Díky setrvačnosti mechanismu se závěr odemkne s dostatečným zpožděním. 

Plyny pohánějí samonabíjecí mechanismus tak dlouho, dokud střela neopustí hlaveň. Anglicky se tomuto časovému úseku říká „Dwell Time“. 

Plynové samonabíjecí zbraně se přednostně používají ke střelbě výkonným střelivem. 

Oproti zbraním využívajícím zpětný ráz mají vyšší hmotnost a vyžadují více prostoru pro plynový píst a plynové ústrojí.  Systém se navíc může snadno znečistit.

Při lovu nehrají plynové samonabíjecí zbraně významnou roli.